Homílie
Jsme Kristocentričtí?
Každé křesťanské hnutí, které vyšlo z probuzeneckých kořenů své doby, mělo i svoji zvláštnost. Tato zvláštnost, resp. výlučnost, se často projevila i svoji úchylkou, a to tehdy, když se učení stalo extrémním. V historii máme těchto jevů celou řadu, avšak ponechejme nyní úchylky stranou. Letniční hnutí vzniklo následkem obnoveného důrazu na duchovní dary, resp. na osobu Ducha svatého. Každý nový důraz má své nezastupitelné místo tehdy, když slouží k jasnějšímu vykreslení plnosti Krista, kříže a vzkříšení. Zde má své historické opodstatnění návrat k učení o ospravedlnění z víry skrze Kristovu dokonalou oběť, stavící do jasného světla katolický blud mše, resp. potřebu znovu obětování Krista církví. Má zde své místo křest dospělých, zdůrazňující dobrovolnost našeho rozhodnutí následovat Krista a také důraz na křest Duchem svatým k tomu být mocnými svědky Kristova vzkříšení. Každý nový, resp. staronový důraz, vycházející a akcentující historickou potřebu své doby musí tedy akcentovat, či doplňovat christologii.
Když se však akcent stane samonosným, tzn. že přeroste z jemu vymezených biblických pozic, obvykle vzniká hereze, z jejichž deformací nám až může přecházet zrak. Nedávno jsem si procházel časopisy, knihy a různé církevní akce, které byly koncem devadesátých let v kurzu. Jedno mají společné. V jejich názvech se prakticky nesetkáme se jménem Krista. Ať už se jedná o mega konference „Duchu svatý, hladovým po tobě“, „Duch svatý dnes“, „Dotek Ducha svatého“, či knihy „Dobré ráno Duchu svatý“, „Duchu svatý, hladovým po Tobě“, „Duch svatý“ atd.
V úvodu téměř všech knih, či akcí, se můžeme setkat s jednoduchým klišé typu: „až do této doby zanedbávala církev osobu Ducha svatého a proto je tomuto tématu třeba věnovat širší prostor“. Problémem však je, že letniční církev tento důraz už nejméně sto let neúnavně zastává a obávám se, že se nyní dostává z mezí zdravé christologie. Kdybychom stavěli své vlastní chrámy, určitě by nesly název Ducha svatého. Potvrzuje to i očekávání, které letniční církev nosí v srdci. Není to příchod Kristův, ale příchod Ducha svatého. Ne příchod doby vytržení svatých, ale příchod nového vylití moci Ducha svatého. Nečekáme příchod Vládce národů a Krále spravedlnosti k završení všech věcí a uvedení veškeré spravedlnosti, ale čekáme příchod Přímluvce, nové Letnice. Probuzení však již přišlo o Letnicích a toužíme-li po záchraně našeho národa, vykresleme mu Krista jako Beránka Božího mocí nám k tomu daného Ducha svatého.
Nyní mám dobrou zprávu! Nemusíme čekat na nějakou speciální moc, ta je tu již od Letnic. A tak zkusme namísto hlasitých konferencí cizokrajných kazatelů a vydávání publikací, které zaručeně změní náš život, navrátit se ve svých kázáních, vydávaných knihách a konferencích k Ježíši Kristu, kterého Duch svatý přišel vyvýšit. Na jedné z konferencí, kde byl vyvyšován Duch svatý kazatel křičel do mikrofonu „církvi, vypadni z toho místa, kde jsi se setkala s Kristem“. Navrhoval bych proto vrátit se tam, kde jsme se Pánem setkali a zůstat u něho a s ním.