Homílie
Hledání nových vůdců
„Proč nás Hospodin přivedl do této země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Nebude pro nás lépe vrátit se do Egypta?“ I řekli si vespolek: „Ustanovme si náčelníka a vraťme se do Egypta!“ (Nu 14,3 – 4)
“Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.” (2Tm 4,2)
Přiznám se, že nepatřím mezi ty, kteří rádi mluví o autoritě a poddanosti a spíše se snažím, aby lidé spíše poslouchali Boží slovo a vztah ke Kristu byl pro ně v životě tím určujícím. Nicméně si uvědomuji, že vztah k Bohu se nutně projeví i ve vztahu k ostatním lidem, a tedy i ke služebnostem, které povolal Bůh. V dnešní době jsme svědky intenzivního hledání vůdců. Na tom samotném není nic špatného. Každé dílo, ať lidské, či Boží, potřebuje vyučené a zkušené lidi, kteří na sebe v pravý čas vezmou odpovědnost. Otázkou však zůstává, kde tyto lidi nalézt?
Pracuji ve firmě, která svého času pro tuto otázku zvolila svéráznou strategii. Do vedoucích míst byli voleni, mladí, inteligentní a schopní, praxí nezatížení lidé, od kterých se očekávalo mimořádné pracovní nasazení a tomu odpovídající výkon. Letitá zkušenost, která byla dříve samozřejmostí, se nahradila mládím a výkonností a praxe se doháněla různými školeními, která měla posílit lidské sebevědomí. Zkušení a letití pracovníci byli propuštěni. Vše se dělo podle nejnovějších psychologických výzkumů.
Nechci zde rozebírat teorii soudobého managementu, jen mám někdy obavu, zda podobně neuvažujeme i v církvi. Často slyším, že staří křesťané již nerozumějí dnešním lidem, kteří potřebují specifický přístup, nerozumějí tradičním bohoslužbám a ke svému vyžití potřebují např. svižnou a rytmickou hudbu, dynamická kázání apod. Proto by bylo lépe vybrat si takové vůdce, kteří budou pružnější a k novým věcem ochotnější a kteří budou schopni naplnit modlitebny zástupy.
Také Izraelci jednoho dne zatoužili po novém vůdci. Takovém, který by je přivedl zpět do Egypta. V Písmu je Egypt obrazem pro “tento svět” a i mnozí dnešní křesťané by rádi svůj “obyčejný” křesťanský život vylepšili o pár světských radovánek. Není proto nic snadnějšího než najít takové učitele, kteří jejich choutkám vyhoví. Je zde však jeden háček; co s těmi starými? Izraelci chtěli zvolit ukamenování. Dnes se obvykle volí humánnější metody, jako odvolání, vyslovení nedůvěry atd.
Tyto mechanismy – stejně jako dříve ukamenování – jsou samozřejmě velmi důležité a někdy je nutno jich použít, avšak za jasně definovaných podmínek, jako je závažný hřích. Není jich možno použít tam, kde Bohem povolaný člověk činí ve své vymezené pravomoci věci, které se mi pouze příčí.
Mějme proto na paměti, že opravdové Boží služebníky povolává Bůh a On sám je přísněji vychovává. Ostatní musí jejich povolání rozeznat, a poté přijmout s vědomím, že se jedná o omylné lidi, na různém stupni jejich posvěcení. Naše požehnání pak bude záviset na tom, jak se k nim budeme chovat a zda je budeme ze srdce respektovat. Z jejich služby nám se pak můžeme společně těšit.