Podobnost čistě náhodná?
Společná obrana
Uvědomíme-li si výše zmíněnou protiizraelskou a protiamerickou orientaci EU, jak ji můžeme vyčíst zatím pouze z oficiálních prohlášeních orgánů EU, je zřejmé, na čí straně by vojenská síla vytvářených jednotek EU mohla v budoucnu vystoupit a proti komu by mohla být uplatněna. Této vojenské síly by navíc vůbec nemuselo být použito pouze k obranným, případně vnějším účelům. Nijak blíže nespecifikované sankce vůči zemím, které opět nijak nespecifikovaně poškodí zájmy EU (článek 7 Smlouvy z Nice) mohou mít v tomto smyslu specifickou podobu. Čechům stačí vzpomenout na dobu Varšavské smlouvy, kdy Sovětský svaz využil armád „spřátelených zemí“, které měly tábor socialistických zemí bránit vůči imperialistickému agresorovi, k potlačení pražského jara v roce 1968.
Kromě Sovětských vojsk byly k invazi použity i jednotky ostatních členských zemí, ale jenom k tomu, aby Sovětský svaz zamezil světovému nařčení z mezinárodní intervence. NATO zde má velmi účinnou pojistku. Kterákoliv členská země má totiž právo veta, kterým může vojenskou akci zablokovat. Pokud by Varšavská smlouva byla vybavena pojistkou v podobě práva veta kterékoliv z účastnických zemí, stačilo by, aby vláda České republiky prohlásila pražské jaro za vnitřní záležitost své země a intervenci vojsk vetovala. Avšak ozbrojené síly EU tuto jedinou možnou účinnou pojistku nemají. Ba co víc. Zcela hypoteticky by mohlo dojít k situaci, kdy silná země EU takto vyprovokuje intervenci do neposlušné slabší země EU, avšak svým vetem zabrání NATO vystoupit na obranu dané země.