Podobnost čistě náhodná?
Lidská práva v právu EU
Pozornost křesťanů by si měla zasloužit rovněž skutečnost, jaká práva EU prosazuje. Pojetí lidských práv totiž může zásadním způsobem ovlivnit postavení křesťanů a celých církví ve státě a míru jejich svobod při uplatňování biblických principů.
Podívejme se jen na některé příklady pojetí lidských práv v EU, přinášející značné nebezpečí pro církev:
Čl. 21, odst. 1 Charty základních práv EU obsahuje zákaz diskriminace na základě „sexuální orientace“. To přináší značné nebezpečí, že církev nebude moci například odepřít členství lidem, aktivně praktikujícím a dokonce propagujícím homosexualitu a jiné sexuální praktiky, které jsou z biblického pohledu zvráceností. Navíc existují velmi silné snahy (např. v rezolucích Evropského parlamentu) dokonce sankcionovat osoby, které taková jednání kritizují. Takový postih by však byl zřejmým zásahem nejen do svobody slova, ale také do svobody vyznání a názorně ukazuje, že deklarovaná práva na svobodu myšlení a náboženského vyznání (čl. 10, odst. 1 Charty) se mohou stát pouhou deklarací bez reálného obsahu.
Čl. 52, odst. 1 Charty umožňuje omezit zákonem kterékoli z práv, je-li takové omezení „nezbytné“ a je „v obecném zájmu uznaném Unií“. Takovéto generální zmocnění k omezení kteréhokoli práva představuje nesmírné nebezpečí, že práva zůstanou pouhou deklarací, kterých se nebude možno dovolat. To velmi připomíná situaci v totalitních státech, kdy formálně existuje řada práv, v praxi se jich však občan nemůže dovolat. Taková situace nastala mnohokrát. Například stalinská ústava SSSR z roku 1936, přijatá v době největšího teroru, obsahovala velké množství práv. V praxi se jich však nebylo možno dovolat, protože byla omezena zákony podle zájmů SSSR.
Ještě nebezpečnější jsou snahy Evropského parlamentu nejen postavit homosexuální vztahy naroveň heterosexuálním, ale dokonce zakázat jakýkoli nesouhlas s homosexuálním chováním. Takovýto nesouhlas se nazývá „homofobií“ a je stavěn na roveň rasismu a intoleranci. Například rezoluce EP o lidských právech v EU z roku 2001 v bodě 79 vyzývá Evropskou komisi k tomu, aby rozšířila směrnice proti rasismu a intoleranci směrem k zahrnutí homofobie spjaté se sexuální orientací. Důsledkem toho by byl zákaz nesouhlasu s homosexuálním chováním a sankce proti těm, kteří by nesouhlas vyslovili. Rezoluce EP k respektování lidských práv v EU z roku 2000 výslovně žádá uzákonění všech práv, jako mají manželé, i párům stejného pohlaví (bod 56), tedy včetně adopce dětí těmito páry. V bodě 57 pak vyzývá k uzákonění registrovaného partnerství osob stejného pohlaví ve všech členských státech EU.
Církve tím např. ztratí možnost káznit homosexualitu nebo potrat jako hřích a budou tlačeny k tomu, aby nejen „práva“ homosexuálů respektovaly, ale i uzavírání jejich svazků zprostředkovávaly.
Je velmi pravděpodobné, že církve svým vyznáním budou odporovat nově pojatým „lidským právům“ prosazovaným v EU. Pokud se nepřizpůsobí, budou zřejmě považovány za sekty, omezující osobní svobodu. Je zřejmé, že mnohé církve, které považují Bibli za jediné měřítko své věrouky, tak budou nuceny buď svoji věrouku opravit v souladu s nově nabytými „právy menšin“ nebo ztratí státní registraci. Křesťané, kteří nejenže dnes nejsou schopni rizika EU rozpoznat, ale někdy dokonce integraci svých zemí do EU aktivně podporují, se tak mohou ocitnout v této nezáviděníhodné situaci.
Podobných dokumentů, požadujících například podporu potratů (včetně finanční podpory pro potraty) (nazývaných „reprodukčními právy žen“) a dalších „práv“ existuje celá řada.
Skutečnost, jak velký význam těmto „lidským právům“ EU připisuje, dokumentuje například nesmírná aktivita, s jakou orgány EU celosvětově prosazují práva žen na potraty. Když například president USA Bush zastavil státem financovanou podporu pro mezinárodní organizace, celosvětově propagující a provádějící potraty, vzbudilo to ostré odsouzení ze strany orgánů EU. Naproti tomu se orgány EU nikdy nevyslovují se stejným důrazem tak kriticky ani vůči zjevnému a násilnému potlačování svobody náboženského vyznání například v muslimských státech.