Letniční a charismatici: rozdíly ve věrouce
4. Soteriologie v charismatickém hnutí
Soteriologie je v NAR klíčem k pochopení celé teologické konstrukce domina, eschatologického triumfalismu a politické angažovanosti církve. Lidstvo zde není chápáno jako zadlužené Bohu. Jak potvrzuje Vincent, člověk není dlužníkem vůdči Bohu, jehož dluh Kristus přišel zaplatit. Naopak, člověk dluží satanu a Bůh za člověka a lidstvo platí v Kristu výkupné jemu[1]. Jsou to satanovy právoplatné nároky, které Bůh musí uspokojit. Satan je nyní legálním vlastníkem země a celého stvoření, kterému Adam, včetně sebe a své rodiny, vydal do rukou. Proto ani oběť smíření není jen teocentrická, ale spíše satanocentrická[2]. Satan svá vlastnická práva nabyl zákonným způsobem ve chvíli, kdy mu Adam předal listinu na vlastnictví země.
Teorie výkupného ďáblovi
Tato teorie má v podání učitelů spřízněných s NAR několik fází a zahrnuje princip 1. Adamova dominia, 2. předání autority ďáblu, 3. Kristovu oběť satanu a 4. přivlastnění si jeho oběti církví.
Předání Adamova domina
Jakoby snad všichni charismatici spolu s Wagnerem jedněmi ústy opakovali: „V zahradě Eden byla ztracena vláda,“ říká Wagner[3], „Adam měl nadvládu a autoritu nad každým živým stvořením, kterou Bůh dal člověku… toto postavení ztratil,“ říká Annacondia[4]. „Když Bůh stvořil svět, svěřil ho Adamovi a Adam vydal svět satanovi,“ potvrzuje Silvoso[5]. „Na počátku stvořil Bůh Zemi a všechno, co je na ní… Adam se však dopustil velezrady, zaprodal vládu satanovi a satan se tak skrze Adama stal bohem tohoto světa,” tvrdil již Hagin[6] a Margies ho v tom potvrzuje: „Adam a Eva se podřídili ďáblu a předali mu autoritu, kterou měli jakožto lidé se svobodnou vůlí“[7]. A jedněmi ústy pak dodávají: „Bůh nemůže legálně a spravedlivě zasáhnout a ďábla té vlády zbavit….“, tvrdí Hagin[8]. „Kdyby Bůh podnikl přímou intervenci, satan by ho mohl obvinit z přestoupení,“ vysvětluje ve Wagnerově knize Silvoso[9].
Kristovo utrpení v pekle
Tento bod nyní navazuje na předchozí učení o Kristově duchovní smrti. Jelikož v perspektivě NAR vlastní satan lidstvo právoplatně v důsledku Adamovy velezrady, musí být i výkupné za člověka zaplaceno tomu, kdo má na člověka právo, tedy satanu. Tato dramatická teorie výkupného ďáblovi je hluboce zakořeněná v charismatickém hnutí, kde byla rozpracována teologem Pastýřského hnutí Princem a učiteli hnutí Víry Haginem, Copelandem a Margiesem. Podobně uvažuje Gumbel a obšírnější vysvětlení podává i Dittrich[10]. McConnell dokládá, že tato teorie byla nezávislými charismatiky převzata od původně metodistického kazatele Esseka Kenyona[11].
Jak však došlo k uspokojení ďábla? Bůh mu nabídl svého Syna jako výkupné za lidstvo a satan na tuto transakci přistoupil. V důsledku toho Bůh Ježíše na kříži opustil (Mk 15,33–35; Mt 27,46)[12], tím Kristus duchovně zemřel, a poté byl jeho [mrtvý] duch odvlečen do pekel. Zde se jednotliví učitelé rozcházejí v míře Kristova utrpení. Zatímco podle Gumbela Ježíš nese trest „věčného odloučení od Boha“ na kříži bez explicitního určení, komu je oběť adresována[13], Prince věří, že se Kristus stal hříchem, prošel oddělením od Boha a uvádí, že Kristem citovaný Ž 22 popisuje utrpení „z nejzazší a nejspodnější jámy, z největší temnosti, kterou Ježíšova duše vytrpěla. “[14] Podle Prince Kristus sestupuje z ráje do „oblasti „šeólu“ vyhrazené pro duchy bezbožných. Zřejmě jeho sestup na toto místo muk byl nutný k dovršení díla smíření za lidské duchy, protože musel vytrpět nejen tělesné, ale také duchovní důsledky hříchu[15]. Copeland je stejně jako Prince – protože jsou oba antropologičtí trichotomisté – přesvědčen, že pekelným utrpením zároveň došlo k zaplacení za lidského ducha[16]. I Copeland pak, stejně jako Prince, mluví o tom, že byl Kristus „učiněn hříchem“, ale jde dále a nabízí vysvětlení:
„Písmo říká, že měl být učiněn hříchem. Slovo „učiněn“ zde neobsahuje myšlenku „být přinucen stát se…“, ale je spíše použito v podobném významu, jako když říkáme „vyrobeno v USA“ (made in the USA), „předělání“ nebo „opětovné narození“. Byl přetvořen, aby se za nás stal hříchem… A nyní si představ, že po takovémto slavném životě jednoty s Otcem se musíš stát poslušný satanu – tomu, jenž přináší duchovní smrt (oddělení od Boha), tomu, jehož Bible nazývá – červem a přijmout jeho přirozenost. Dokážeš si vůbec představit hrůzu něčeho takového? V den, kdy byl Ježíš ukřižován, Boží život, tato věčná energie, která byla od narození jeho, jej opustila a Ježíš přijal přirozenost samotné smrti a stal se smrtelným. Dovolil ďáblu, aby jej vlekl do pekelných hlubin, jako by byl tím největším hříšníkem, který kdy žil. Podřídil sebe samého smrti. Z vlastního rozhodnutí se podřídil satanově vládě. Pokud by tak neučinil, jeho tělo by nikdy nebylo bývalo zemřelo… Ale – díky Bohu – Ježíš zaplatil za toto vše! On vzal tutéž věc, která zabila Adama, a nesl ji ve svém vlastním duchu.“[17]
Obdobně uvažoval Hagin:
„Na kříži, když mu byl přičten hřích člověka a duchovní smrt, stal se Ježíš novým satanským stvořením. V důsledku toho se Ježíš stal hříchem, jeho duch byl oddělen od Boha.“[18]
Kristův triumf a užitky spásy
V pekle, nikoliv jen na kříži, pak proběhla mezi satanem a Kristem hrozná bitva, z níž Kristus vychází vítězně a Hagin a Copeland mluví o znovuzrozeném Ježíši, který byl v pekle duchovně vzkříšen[19]. Osteen a Ekman pak triumf nad ďáblem nacházejí rovněž v podsvětí:
„Ježíš, náš vítězný král, sestoupil do temnosti pekla a porazil satana a všechny démonické síly. Spoutal je řetězy a odzbrojil je. Vzal jim všechny jejich zbraně a vedl je veřejně před přehlídkou před Bohem Otcem a Jeho anděly, aby zjevně ukázal fakt, že satan byl navěky poražen!“[20] „Jako bleskem z nebe vzkřísil Bůh Ježíše z mrtvých mocí Ducha svatého. Ježíš vstoupil na ďáblovo vlastní území a vyrazil mu zbraně z rukou, strhl mu maršálské výložky a vedl ho zjevně před vůdci a knížactvy duchovního světa.“[21]
Velmi naturalistický popis rovněž nabízí Vincent:
„Sestoupil do smrti a pekla. A potom začala působit moc jeho modliteb a víry. Třetího dne se peklo začalo otřásat … V Koloským 2,15 je řečeno: Tak odzbrojil knížectva a mocnosti a veřejně je vystavil na odiv, když je vedl triumfálním průvodem v něm. Je doslova řečeno, že se „svlékl“ z vlád a mocností. Visely na něm jako přilepené. Přímo vidím Ježíše, jak majestátně vstává z mrtvých a tyto věci na něm visí a říkají: "Nenechte ho vstát! Zastavte ho! " … Byly z něho svlečeny a on vstoupil do slavného nebe na Otcovu pravici. … V Ježíši byla ve chvíli jeho smrti soustředěna všechny špína, obscénnost a zkaženost lidstva. Ale když vstal, nic z toho tam už nebylo. Zrodila se jen čistá dokonalost jeho věčného života.“[22]
Vyvedením Krista z pekla Bůh ďábla v podstatě obelstil, a ten se tak nechtěně podílel na spáse člověka[23]. Tímto triumfem je člověku navráceno i ztracené dominium. Když byl satan Ježíšovou obětí poražen, převzal od něho (nikoliv od Boha) i původní Adamovu autoritu nad zemí a tu poté delegoval církvi. Jak uvádí Annacondia: „Ježíš ho [ďábla] oslovil, konfrontoval a převzal autoritu…Shodneme se, že člověk ztratil moc a autoritu nad zemí, ale Ježíš dluh zaplatil. Když byl vzkříšen, zaplatil dluh, a [teprve] nyní má právo požadovat vlastnictví země.“[24]. Spása tedy skrývá i to, že nyní máme zákonné právo si zemi přivlastnit. Annacondia proto svým čtenářům radí, jak do této autority vstoupit:
„Když to udělal [myšlena Kristova smírčí oběť], vzal autoritu zpět ďáblovi a automaticky ji vrátil nám. Máme autoritu, která pochází od Boha, a skrze víru v něj si můžeme vzít od ďábla cokoliv zpět. Jenom věřme, že jsme opravdoví dědicové s Kristem v nebeském království. Náš Otec je vlastník. Má nárokovanou listinu na tuto zemi. Když si svá práva vírou přivlastníme, budeme vybaveni, abychom užívali autoritu nad démonickými mocnostmi tohoto světa.“[25]
Podobně radí i Vincent:
„Bůh hledá lidi, kteří budou jako o své dědictví žádat o celé národy … My jsme símě Abrahamovo – to znamená, že nám všechno náleží. Tento svět nepatří satanovi. On byl knížetem tohoto světa až do kříže; na kříži byl ale odsouzen a o všechno přišel … Tohoto dědictví se ujímáme vírou. V těchto věcech musíme být agresivní. Je čas, abychom ďábla o jeho prostředky připravili a abychom je nasměrovali tam, kde budou využity správně.“[26]
Podle Vincenta ovšem ďábel dodnes krade, zabíjí a ničí, ale věřící se s ním mohou před nebeskou porotou soudit a žádat náhradu na základě legislativy Starého zákona. Takto si podle Vincenta například slavný evangelista Reinhard Bonnke vyžádal na satanu i větší evangelizační stan, když mu ďábel zničil ten původní, skrze povětrnostní živly.
Letniční kritika
Kritika teorie výkupného ďáblovi
Není snad nic, co by v oblasti systematické teologie za posledních dvacet let tolik rozbouřilo hladinu v letničních a charismatických sborech, jako teorie výkupného. Když McConnell zveřejnil své „Jiné evangelium“, jak již bylo předesláno, ve Finsku letniční počátkem devadesátých let uspořádali velkou konferenci, kde zazněl referát k obhajobě jeho knihy[27]. I v ČR záhy vyšel překlad jejího prvního vydání. Na konferenci Apoštolské církve v Kolíně v roce 1994, která byla pořádána mj. proto, aby tuto teorii odmítla, přijel i bývalý pastor Vody Života Alexandr Flek a misionář Slova života Micael Lundin. Flek byl poté, pro nevhodné chování, vykázán z budovy a výhoštění si po letech ještě jednou zopakoval. V té době existovaly výměny mezi letničními a charismatiky prakticky po celém světě a až teprve Torontské požehnání přivedlo řadu letničních do tábora charismatiků. V další dekádě již například Apoštolská církev vydává Annacondiu a tiskne Wagnerovy články, které mnohem decentněji a umírněněji (nebo snad skrytěji) tuto teorii fruktifikují ve své misijní strategii. Američtí AoG však zůstávají, alespoň po oficiální, věroučné stránce, nadále neoblomní. Co tedy klasickým letničním na této teorii tolik vadí?
Kritika předání Adamova domina
Pentekostální pojetí kritizuje, že by byl Adam vlastníkem dominia. Stetz nevidí v Adamovi žádného vládce nad zemí, který by byl legálně „bohem tohoto světa“ a vládl nad stvořením jako jeho majitel[28]. Letniční, ačkoliv připouštějí Adamovu Bohem určenou schopnost vlády, nikde netvrdí, že by člověk svoji vládu předal satanu. Floyd Woodworth a David Dunacan v učebnici teologie z Global Univerzity k tomuto tématu uvádějí:
„Člověk je jako Bůh ve své schopnosti panovat, vládnout. Člověk dokáže zkrotit zvířata, která jsou silnější než on. Spoutává řeky pomocí přehrad, aby tak mohl vyrábět elektřinu. Proměňuje pouště, takže kvetou stejně jako přirozeně úrodné oblasti. Tato Bohem daná schopnost odráží v malém měřítku Boží panování nad celým vesmírem. “[29]
Podle Stampse Adamova neposlušnost způsobila „zkázu, neplodnost a utrpení“, nicméně člověk je správou země pověřen nadále, ačkoliv majitelem je Bůh. Má se množit a obdělávat zemi (Gn 3,25), přičemž je nadále odpovědný Bohu. Také Bohu, (nikoliv satanu), má obětovat z prvotin země. Celý koncept institutu „milostivého léta“ je dokladem toho, že Bůh nikdy neodňal od člověka zodpovědnost za jeho správu nad zemí a za zpronevěru v této oblasti jej kárá:
„Bůh Izraelitům sdělil, že nejsou opravdovými vlastníky země, poněvadž ta náleží jemu; oni jsou pouze správci. Podobně i materiální vlastnictví novozákonních věřících. Byli jsme ustanoveni za správce, kteří veškerý majetek musejí spravedlivě spravovat před Bohem, před sebou samými i před druhými.“[30]
Pentekostální tradici je tudíž koncept předání vlády nad zemí satanu cizí. Bůh nadále vlastní zemi a člověk ji nadále spravuje. Není tedy nyní ani pánem země.
Kritika Kristova vykoupení v pekle
Teorie výkupného pro letniční zřejmě nadále zůstává, slovy McConnelovými, „jiným evangeliem“. Ten je přesvědčen, že teorie Kristovy oběti satanu je zřejmě blasfémií. Ve své knize cituje dlouhou řadu veršů, kde odmítá koncept Kristovy duchovní oběti satanu a zdůrazňuje Kristovu tělesnou oběť Bohu na základě naplnění předobrazu zvířecích obětí, a to o to více, když Copeland s Haginem tvrdí, že se stal Ježíš „novým satanským stvořením“. Podle McConnella:
„Kristus nezničil satanovo panství tím, že mu zaplatil výkupné, ale tím, že naplnil Boží zákon. Boží zákon, jehož satan používal, aby člověka před Bohem odsoudil. Kristus zlomil moc ďábla, když nás osvobodil od zákona „hříchu a smrti“ (Ř 8,2. srv. Ko 2,14–15). Hlavní dva činitele Satanovy vlády, hřích a smrt, jsou skutečně založena na zákonu. „Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest zákon“. (1 K 15,56)… To znamená, že doktrína ztotožnění je založena na nesprávném předpokladu, že Kristovo výkupné bylo zaplaceno satanu. A je-li nesprávný výchozí předpoklad, pak jsou nesprávné i závěry.“[31]
Podobně uvažuje i Macchia[32] a Stetz, který na teologa poněkud nezvykle expresivně uvádí:
„Učitelé pozitivního vyznání mají nesprávný názor na vykoupení a na Kristův kříž. Je to velice vážný omyl. Když Ježíš na kříži těsně před svou smrtí zvolal: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha“, učitelé Víry tvrdí, že Ježíš nebyl v péči svého Otce, ale v rukou satana v pekle, kde jsou hříšníci po své smrti. Říkají, že v pekle na sebe Ježíš přijal charakter samého Satana a byl po tři dny a noci mučen [Stetz poté cituje Hagina Jr.][33]To všechno není nic jiného než bujná fantazie, není na tom ani zbla pravdy, nepotvrzuje to ani jeden verš z Bible. Je rouháním tvrdit, že satan v pekle musel mučit Ježíše, aby se mohl Kristus stát naším Vykupitelem… Ne, k vykoupení nedošlo v pekle, ale na kříži, jak to učí Bible. Když Ježíš zvolal: „Dokonáno jest!“, měl na mysli to, že naše vykoupení za hříchy je dokonáno, a že již nemusí trpět.“[34]
Již citovaný Antturi závěrem svého referátu o Kristově duchovní smrti, se kterým teorie výkupného úzce souvisí, i když je v této práci rozebrána odděleně, ocitoval řadu veršů dokazujících, že k vykoupení je plně postačující Kristova tělesná oběť na kříži: 1 Pe 3,24; 3,18; 4,1; Kol 1,22; 2,14–15; J 6,51; Žd 10,10; Ef 2,15.
Literatura
[1] „Ve Zjevení 5. kapitole … Jan říká: Plakal jsem, protože se
nenašel nikdo, kdo by mohl tuto knihu otevřít a podívat se do ní. (v. 4)
Nebyl nikdo, kdo by měl tento vztah a kdo by mohl vykoupit člověka a jeho
dědictví. Každý už byl dlužníkem u satana, nikdo tedy nebyl
nezávislým vykupitelem, kterého bylo potřeba. Pak anděl řekl: Neplač,
hle zvítězil lev z pokolení Judova. (v. 5) dává důraz na lidský
rodokmen Ježíše, který mu dal právo na vykoupení. …“ In: VINCENT,
Alan. Království v celé své slávě, s. 43.
[2] Tento termín používá McConnell ve své práci „Jiné
evangelium“.
[3] „Apostle“ C. Peter Wagner Of The NAR Teaches „The Dominion
Mandate“.
[4] ANNACONDIA, Carlos. Poslyš, Satane! s. 137–138.
[5] SILVOSO, Eduardo. Moc modlitby v Argentině. In: WAGNER, Charles
Peter. Teritoriální duchové. s. 123–130.
[6] HAGIN, Kenneth E. Autorita věřícího, s. 24.
[7] MARGIES, Wolfhard. Jak zacházet s poraženým nepřítelem, s.
35.
[8] HAGIN, Kenneth E. Umění přímluvné modlitby, s. 11.
[9] SILVOSO, Eduardo. Moc modlitby v Argentině. WAGNER, Charles
Peter. Teritoriální duchové, s. 123–130.
[10] DITTRICH, Tomáš. Ze smrti do života, s. 23–27.
[11] CONNELL, Daniel Ray. Jiné evangelium, s. 17–28.
[12] Mnozí zde vidí jako příčinu opuštění Krista Bohem vložení
hříchu na Krista, ke kterému prý došlo až v konkrétní chvíli na
Golgotském kříži.
[13] GUMBEL, Nicky. Proč Vánoce, s. 11.
[14].PRINCE, Derek. Dílo kříže.
[15] PRINCE, Derek. Základy víry – Vzkládání rukou.
Vzkříšení mrtvých. Soud věčný, s. 21.
[16] COPELAND, Kenneth. Cena ta to všechno.
[17] Tamtéž.
[18] HAGIN, Kenneth E. The name of Jesus, s. 32–33.
[19] COPELAND, Kenneth. Cena ta to všechno.
[20] OSTEEN, Joel. Jak demonstrovat satanovu porážku, s. 13.
[21] EKMAN, Ulf. Kazit skutky ďábla. s. 13.
[22] VINCENT, Alan. Pět dimenzí kříže, s. 22
[23] „Satan se tak svým jednáním podílel na uskutečnění Božího
plánu své porážky. Bez této bezděčné spolupráce by se záchrana
člověka uskutečnit nemohla… Skutečně, budoucnost lidského pokolení
závisela nejen na Boží lásce, ale také na tom, zda se satan zmýlí –
zda udělá chybu“. In: DITTRICH, Tomáš. Ze smrti do života, s. 25.
[24] ANNACONDIA, Carlos. Poslyš, satane!, s. 132–138.
[25] Tamtéž, s. 42.
[26] VINCENT, Alan. Dobrý boj víry, s. 68–69.
[27] Konference pastorů finského letničního hnutí: Helsinky.
17. 1. 1990.
[28] STETZ, John. Svrablavé uši, s. 76.
[29] WOODWORTH, Floyd C. a David D. DUNCAN. Uhelné kameny pravdy, s. 149.
[30] STAMPS, Donald D. Studijní Bible s výkladovými poznámkami,
s. 28, 213.
[31] MCCONNELL, Daniel Ray, Jiné evangelium, s. 126.
[32] MACCHIA, Frank. Zapuzování nepřítele. In: HORTON, Stanley.
Systematická teologie, s. 218–219.
[33] Kenneth Hagin ml. učí, že „Ježíš stál uprostřed všeho toho
hříchu, nemoci a slabosti v pekle. Všichni démoni a skřítci tančili
a oslavovali. Říkali: „Zabili jsme Ježíše!“ Potom z nebe
promluvil Bůh a řekl: „Je dokonáno“. Peklo se začalo třást
jako list ve větru," pokračuje Hagin. "Nemoc, hřích a řetězy, které
držely Ježíše, z něj spadly. Satan zařval: ´Zavřete a zamkněte
brány! Nedovolte mu uniknout!“ In: STETZ, John. Svrablavé uši, s.
22–23.
[34] Tamtéž.