Letniční a charismatici: rozdíly ve věrouce
9. Církev a stát v charismatickém hnutí
NAR je skrze svoji charismatickou profilaci tedy vzdálený pentekostální pohled na mučednickou církev doby konce, která čeká na druhý Kristův příchod resp. na vytržení, nýbrž jde o církev dorostlou a proměněnou do podoby Krista, která svět aktivně přetváří a ujímá se nad zemí „božské autority“. Té autority, kterou vlastnil původně Adam, který měl v zahradě Eden království[1]. Stejně tak nyní apoštolská vláda ustavuje Boží království na zemi.
Pověření a vláda
Wagner a Hamon se nikterak netají tím, že chtějí skrze NAR vládnout společnosti na základě „mandátu dominia“, které měl zastávat Adam. Wagner to říká zcela jasně, když vysvětluje princip apoštolské vlády:
„To nás přivádí k pověření vládnout. Nejprve chci poukázat, že se jedná o dvě slova: vládnutí a pověření. Pověření, jak mu rozumím, znamená autoritu řídit a přikazovat. Neznamená to dobrý nápad, neznamená to návrh, znamená to autoritu řídit. Vláda je spojena s ovládáním, s vládou. Je spojena s autoritou a podmaněním. A je spojena se společností… „Přijď království Tvé, buď vůle Tvá na zemi, jako je v nebi“ jinými slovy hodnoty, které jsou v nebi, potřebují být uskutečněny, potřebují se projevit na zemi. Vláda znamená být hlavou, ne ocasem. Vláda znamená vládnout jako králové. Ve Zjevení 1,6 je napsáno, že nás učinil králi a kněžími. A podívejte se na zbytek toho verše – je tam řečeno „pro vládu!“ Takže jsme králové proto, abychom vládli. Pověření vládnout je dalším pojmenováním velkého poslání.“[2]
Nechce však udělat tu chybu, aby obnovil teokracii, která podle něho vychází z toho, že řecké myšlení oddělovalo dualisticky „církev“ a „společnost“ a společnost pak ovládla církev a pomocí ní uplatňovala svojí vládu. Naopak, chce obnovit hebrejské myšlení, které podle něho vycházelo z přebývání Božího uprostřed světa[3]. Odmítá proto Luthera, který odděloval sféru profánní a sekulární. Wagner touží po holismu moci jak v sekulární, tak církevní oblasti. Církev má vládnout a kralovat! Nijak přitom nezastírá, že zastává „Dominion Theology“[4]. A nejde přitom o něco, co by Wagnerovi podsouvali jeho kritici. Takto rozumí cílům vůdců NAR i Drápal. Je sice skeptický, když u Eckhardta čte, že „apoštolská dimenze dává moudrost, jak panovat nad zemí“ nebo když u Wagnera nachází, že „křesťanští vedoucí začali chápat správnou křesťanskou vládu až nedávno“. Nicméně nechce vylévat s vaničkou i dítě a mnohé z NAR se pokusí aplikovat ve své službě[5].
Sekulární apoštolové a 7 M
Pro ovládnutí společnosti Wagner rozpoznává důležitost tzv. „sekulárních apoštolů“, jejichž působnost nalézá v sedmi oblastech, kam krom 1. rodiny a 2. náboženství, patří 3. byznys, 4. věda, 5. školství, 6. vlády a 7. média. Každá z těchto sedmi sfér by měla být ovládána sekulárním apoštolem. Jedná se přitom o specifický druh apoštolů, kteří patří k tzv. „prodloužené církvi[6]“, která se nachází v sekulární oblasti pět dní v týdnu, zatímco tzv. „počáteční církev[7]“ se schází v neděli a do její sféry náleží církevní apoštolové. Oba druhy apoštolů pak mají naplňovat etické standardy kladené na starší dle 1 Tim 3,1–7 a zároveň se těšit úřadu apoštola dle 1 K 12,28. A nejen to, musí umět rovněž ve své oblasti „uvést řád“ a dosazovat vedoucí dle Tit 1,5[8]. Wagner výslovně uvádí, že sekulární apoštolové musí tyto sféry, tedy rodiny, náboženství, byznys, vědu, školství a média podřídit vládě církve[9].
Tato Wagnerova vize, známá jako „7 M“ neboli „mandát sedmi pahorků[10]“, byla zpopularizována apoštolem Lance Wallnauem, který je zároveň lektorem elektronicky zabezpečené „7 M Univerzity“ a provádí v daných oblastech výcvik[11]. Podle Wallnaua působení ďábla v ponebeských oblastech vede k hodnotové krizi a korupci u vládnoucích elit a tím i selhání demokracie. Církev by proto u těchto elit měla obnovit biblické hodnoty. To se uskutečňuje ve dvou oblastech: První je kvantitativní a spočívá ve sklizni duší, skrze kázání a druhá je kvantitativní a spočívá ve vyučování národů[12].
Přesto ani zde nejde o zcela originální postřehy. Na podobném principu pracují dominionisté a rekonstrukcionisté v „Coalition of Revival“, kteří získali vlivné postavení mezi americkými evangelikály již od osmdesátých let a jejich vliv je vedle charismatiků zřejmý do dnešních dnů[13]. V médiích pak bývá často zdůrazňováno, že z rukou Wagnerových apoštolů přijali pověřeni například Sarah Palinová a Rick Perry. Jedná se o informace ze stránek, které zřejmě natolik znepokojily Wagnera, že žádal o přímluvné modlitby[14].
Letniční kritika
Kritika učení o církvi a státu
V samotném závěru této práce porovnejme celou konstrukci NAR s Lausannským prohlášením, ke kterému se v drtivé míře sbory, alespoň v ČR, vyhovující Wagnerově klasifikaci NAR, hlásí. Eschatologie, zde ve zkratce obsažená, poměrně jednoduchým a srozumitelným jazykem deklaruje:
„Věříme, že období mezi Kristovým nanebevstoupením a jeho novým příchodem musí být naplněno misijní činností Božího lidu, který nemá právo tuto činnost ukončit dříve, než nastane konec. Také si připomínáme jeho varování, že přijdou falešní kristové a falešní proroci jako předchůdci konečného antikrista. Proto jako pyšný, sebevědomý sen odmítáme představu, že by člověk byl schopen vybudovat ideální poměry na zemi. Naše křesťanská jistota spočívá v tom, že Bůh dokončí své království, a my tento den vyhlížíme s velkým očekáváním; vyhlížíme nové nebe a novou zemi, kde bude spravedlnost a kde bude Bůh panovat navěky. Zatím se znovu vydáváme do služby Kristu a lidem v radostné poddanosti jeho vládě nad celým naším životem.“[15]
Pokud vládní holismus NAR v oblasti církve a státu srovnáme s pojetím v klasickém letničním hnutí, můžeme nahlédnout, že jde o střet dominionismu s klasickým luteránským dualismem.
„Role vlády a politiků je odlišná od role církve. Jak církev, tak vláda jsou instituce ustanovené Bohem (Ř 13,1–7) a měly by se vzájemně respektovat, ale je podstatné, aby ani jedna z nich nepřekročila roli, která jí byla určena. Obě slouží Božím cílům rozdílnými funkcemi … I když Assemblies of God jako organizace rozpoznává své povolání a i nadále se vyvaruje od překročení svého úkolu k politickým záležitostem, zároveň se nevzdá své zodpovědnosti rozhodně vystupovat proti nemorálním zákonům a oponovat legislativě, která jasně popírá Písmo.“[16]
Pasáž Zj 11,5, která se má podle Wagnera uskutečnit již zde, na zemi, a to v nedaleké budoucnosti, je zde shledána jako (možná i nebezpečná) utopie:
„Boží království a království tohoto světa existují v současnosti vedle sebe. Tato království ovšem nemohou být jedna a tatáž, dokud se Kristus nevrátí a z království tohoto světa se nestane „království našeho Pána a jeho Mesiáše“ (Zj 11,15). Boží království může fungovat v rámci současných politických systémů, ani nemůže být s nimi ztotožněno. Věřící nesou evangelium království do světa, aby si jednotlivci mohli dobrovolně zvolit panství Ježíše Krista.“[17]
A naposledy zacitujme ještě letničního děkana Korejské letniční univerzity, Johna Stetze:
„Církev se nemá snažit o to, aby převzala vládu nad národem nebo aby jej ovládla. Takový postup není v souladu s modelem, který církvi dala hlava: Ježíš nikdy nechtěl, aby se církev zpolitizovala. Ve středověku se církev snažila vládnout nad národy, a výsledkem byla odpadlická lidská organizace, která ztratila duchovní moc a spojení s hlavou. Středověcí vůdci se již pokusili o to, oč se v současné době pokoušejí proroci Království nyní. Tento pokus však byl neúspěšný a bude neúspěšný i nyní, protože není z Boha.“[18]
Literatura
[1] I když jde z logiky věci o království, učitelé NAR
raději používají termín „dominium“.
[2] „Apostle“ C. Peter Wagner Of The NAR Teaches „The Dominion
Mandate“.
[3] Wagner, Charles Peter. The Church in the Workplace, s. 15.
[4] Wagner se s „Dominion Theology“ opakovaně přiznává,
i když si je vědom kontroverznosti tohoto tématu. Svůj náhled
popisuje iako „otevřený theismus“. In: WAGNER, Charles Peter. Dominion!:
how kingdom action can change the world.
[5] DRÁPAL, Dan. Apoštolská služba, s. 107–108.
[6] Wagner používá termín „extended church“.
[7] Wagner používá termín „nuclear church“.
[8] Wagner, Charles Peter. The Church in the Workplace, s. 32–33.
[9] „Apostles are distinguished from other leaders, more than anything
else, by their God-given authority. As I already mentioned, apostles have
the authority to establish the foundational government of the church within an
assigned sphere of ministry. The spheres of ministry within the workplace would
include family, religion, business, government, education, arts and media. Each
of these of course could be subdivided, but we need to be looking for apostles
within each of the seven spheres. Perhaps a few workplace apostles could
function in more than one of these spheres, but not many“. In. Tamtéž.
[10] Srv. Zj 17,9.
[11] About Us: Lance Wallnau.
[12] Lance Wallnau Explains The Seven Mountains Mandate.
[13] MARTIN, William C. With God on our side.
[14] TABACHNICK, Rachel. Why Have the Apostles Behind Rick
Perry's Prayer Rally Been Invisible to Most Americans?
[15] Lausannská smlouva.
[16] Political Issues.
[17] Kingdom of God.
[18] STETZ, John. Svrablavé uši, 91.