Katechismus o učeních rozdílu církve evangelické a římsko-katolické
Část VI.
O vzívání svatých, poctě pozůstatků a obrazův.
88. Co učí církev římská o vzívání svatých?
Učí sice s veškerým křesťanstvem, že se máme toliko Trojjedinému Bohu klaněti; ale při tom také, že se mají vzívati svatí, aby za nás prosili (orodovali) a my abychom se tak pomocí jejich stali účastni.
89. Proč se zavrhuje to učení?
To učení nemá základu v písmě. Kristus jest náš jediný prostředník a orodovník, a jeho moc božská a vševědoucnost jest tak dokonalá, i jeho láska k nám hříšníkům bídným tak nevýslovně veliká, že při něm, bratru našem dle těla, žádného nemáme zapotřebí přímluvce; pročež žádání za pomoc u svatých poskytuje nedůvěry a malé víry v Spasitele. Vzívání svatých v některých krajinách převrátilo se v úplné modlářství, a též nezřídka k tomu u katolíků českoslovanských a německých slouží.
Žid. 7, 25. A prolož i dokonale spasiti může ty, kteříž přistupuji skrze něho k Bohu, vždycky jsa živ k orodování za ně.
1. Jan. 2, 1—2. Synáčkové moji, totoť vám píši, abyste nehřešil; pakliby kdo zhřešil, přímluvci máme u Otce Ježíše Krista spravedlivého. A onť jest smíření za hříchy naše; a netoliko za naše, ale i za všeho světa.
Skutc. ap. 10, 25—26. I stalo se, když vcházel Petr, že vyšel proti němu Kornelius, a pádná k nohám jeho, klaněl se mu. Ale Petr pozdvihl ho, řka: Vstaň! I jáť také sám člověk, jsem.
Zjev. 19, 10. I padl jsem k nohám jeho, abych se klaněl jemu; ale řekl mi: Hled', abys toho nečinil; jsemť spoluslužebník tvůj i bratří tvých, těch, kteříž mají svědectví Ježíšovo; Bohu se klaněj.
Mat. 4, 10. Pánu Bohu samému klaněti se budeš, a jemu samému sloužiti budeš.
90. Proč nemáme ještě i dále vzívati svatých?
Poněvadž nelze žádnému papeži v Římě někoho učiniti svatým, a poněvadž nemohou slyšeti modlitby, protože nejsou vševědoucí.
91. Kdo ze svatých podlé obyčeje katolíku se vzívá nejvíce?
Maria, matka Ježíšova, o nížto od 12. století s větším aneb menším rozhodnutím na odpor písmu učejí, že ve svém životě všech činných hříchů prostá zůstala, a docela bez hříchu se narodila. V mnohých krajinách stalo se křesťanství úplně toliko službou Mariánskou.
Řím. 5, 12. A protož, jakož skrze jednoho člověka hřích na svět vsel, a skrze hřích smrt, tak též na všecky lidi smrt přišla, proto že v něm všickni zhřešili.
92. Co máme držeti o puzůstatcích svatých?
Že nejsou hodné žádné úcty nábožné, a dejme tomu, žeby byly skutečně pravé, předce žádných nemohou učiniti zázraků.
93. Co máme držeti o poctě obrazů?
Ačkoli učení katolické i při témž napomíná před modloslužbou, tedy předce pocta obrazův, od něho předepsaná a trpěná, slouží k zavedení mnohých duší, a zhusta bývá původem k modlářské službě obrázkové.
2. Mojž. 20, 4—6. Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi zvrchu , ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž n vodách pod zemí; nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti: nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech, do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne. A činící milosrdenství nad tisíci těmi, kteříž mne milují, a ostříhají přikázaní mých.
Žalm 97, 7. Zastyďte se všickni, kteříž sloužíte rytinám, kteříž se chlubíte modlami; sklánějte se před ním všickni bohové.
Jerem. 10, 8—9. A však ze spolka zhlupěli a blázni jsou; nebo z dřeva učiti se, jest pouhá marnost. Stříbro tažené z námoří přivážíno bývá, a zlato z Ufaz dílo řemeslníka a rukou zlatníka; z postavce modrého a šarlatový jest oděv jejich; všecko to jest dílo umělých.
Viz Žalm 115, 4—9.