Katechismus o učeních rozdílu církve evangelické a římsko-katolické
Část I.
O církvi a stavu kněžském.
22. V čem se shodují obě církve v učení o církvi?
Vtom, že jest Ježíš Kristus zakladatelem a Pánem církve, a Duch svatý v ní neustále působení své koná a že náboženství křesťanské jedině jest pravé, od Boha pro celý svět zjevené.
23. Co učí církev římsko-katolická o sobě?
Že církev římsko-katolická, nad níž papež panuje, jest pouze církví pravou, a mimo ni není spasení žádného; pročež odevzdává k zatracení všecky lidi, jenž se od ní odlučují, aneb náhodou zvláštní od ní jsou odloučeni.
24. Co proti tomu vyučuje církev evangelická?
Že spasení člověka nezávisí od zevnitřní společnosti církevní, nýbrž jen od víry živé, a že církev pravá tam jest, kdež se slovo Boží čistotně hlásá, a se svátostmi dle ustanovení Kristova posluhuje.
Skutc. ap. 15, 8 —11. Bůh, zpytatel srdce, svědectví jim vydal, dav jim Ducha svatého, jako i nám; a neučinil rozdílu mezi nimi a námi. věrou očistiv srdce jejich. Protož nyní, proč pokoušíte Boha, vzkládajíce na hrdlo učedlníků jho, kteréhož ani otcové naši, ani my nésti jsme nemohli? Ale skrze milost Pána Ježíše Krista věříme, že spaseni budeme, rovně jako i oni.
Ev. Jan. 3, 36. Kdož věří v Syna, má život věčný; ale, kdožť jest nevěřící Synu, neuzřít' života, ale hněv Boží zastává na něm.
Ev. Marka 16, 16. Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť žal ráčen.
25. Co učí církev římská o stavu kněžském a světském?
Církev římská dělí celé křesťanstvo na dva stavy, v stav kněžský a světský (stav lidu), z kteréhož onen má ve věcech duchovních poroučeti, tento však poslouchati; ona učí, že lidé, ačkoli se nalézá jen spasení v Kristu, předce nemohou se bez vedení knězů, co nutných prostředníků milostivých prostředkův, jsouce přivedeni na cestu spaseni, na ni zachovati, a k cíli přivedeni býti. Tímto se lidé udržují v služebnické odvislosti od knězů.
1. Tim. 2, 5—6. Jedenť jest Bůh, jeden také i prostředník Boží a lidský, člověk Kristus Ježíš; kterýž dal sebe samého mzdu na vykoupení za všecky, na osvědčení časem svým.
1. Kor. 7, 23. Za mzdu koupeni jste, nebuďtež služebníci lidští.
1. Kor. 3, 21—23. Nechlub se žádný lidmi; nebo všecky věci vaše jsou: buď Pavel, buď Apollo, buď Petr, buď svět, buď život, buď smrt, buď přítomné věci, buďto budoucí, všecko jest vaše. Vy pak jste Kristovi, a Kristus Boží. Izai. 51, 12 Já, já jsem utěšitel váš. Jakáž jsi ty, že se bojíš člověka smrtelného, a syna člověka, trávě podobného?
26. Co učí o papeži?
Že papež Římský co náměstek apoštola Petra na místě Kristově, a jako Kristus sám poroučeti má ve věcech víry a svědomí a ctěn býti ode všech křesťanův jakožto náměstek Kristův. Ode mnohých jest držán za neomylného.
27. Jaké výsledky odvozovali mnozí papežové a učitelové církevní z takového učení?
Jelikož moc duchovní nad světskou jest větší, tedy má papež moc nad celou zemí; on muže císaře a krále výrokem svým ssaditi a dosaditi, poddané, jakž se stávalo, přísahy věrnosti zbaviti, a každého vyloučiti od království nebeského, kterýž by jemu bez výminky nebyl poslušen.
Mat. 23, 10—12. Jeden jest vůdce váš Kristus. Ale kdo z vás největší jest, buď služebníkem vaším. Kdožby pak sám se povyšoval, bude ponížen; a kdož by se ponížil, bude povýšen.
Jan. 18, 36. Odpověděl Ježíš: Království mé není z tohoto světa: byť z tohoto světa bylo království mé, služebníci moji bránili by mne, abych nebyl vydán Židům; ale nyní mé království není odsud.
28. Stávalo toho učení o papeži vždy v církvi křesťanské, a věří témuž všickni katolíci?
Nikterak, to učení teprv poznenáhla povstalo v 8. až do 11. století, a neomylnost a neobmezená mocnost papežská, jak dalece není spojena s mocností všeobecného sněmu, byla zvláště zavržena ve Francouzích a v jiných zemích.
29. Na jaké výpovědi písma svatého zakládá se učení její o papeži?
Na slova Ježíšova k Petrovi: Mat. 16, 18—19. Jáť pravím tobě, že jsi ty Petr; a na téť skále vzdělám církev svou; a brány pekelné nepřemohou ji. A tobě dám klice království nebeského; a cožbys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožbys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.
30. Proč nemohou tato slova ničehož dokázati pro učení o papeži?
1. Protože nejen Petrovi, ale i ostatním učedlníkům moc ta byla propůjčena. Mat. 18, 18. Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi, a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.
2. Protože v oné výpovědi Spasitelově není žádné řeči o moci duchovní a světské, jižto papežové sobě přiosobují.
3. Protože ani nemůže býti dokázáno, že Petr byl v Římě biskupem, aniž že to platí o biskupech římských, což Petrovi bylo zaslíbeno.
4. Protože se nesrovnává moc, již Kristus byl dal Apoštolům, s životem a s věrou většiny z papežův; nebo kdo chce míti ducha pravdy, má míti též ducha posvěcení.
1. Jan. l, 6. Dímeli, že s nim obecenství máme a ve tmě chodíme, lžeme a nečiníme pravdy.
1. Jan. 2, 4. Díli kdo: znám jej; a přikázání jeho neostříhá, lhářť jest, a pravdy v něm není.
31. Co vyučují Evangelíci o úřadu kazatelském a stavu světském?
Že každý křesťan věřící, jediným prostředníkem Ježíšem s Bohem smířený, má smělý přístup k Otci, a nepotřebuje žádného prostředníka dalšího čili kněze k svému spasení; proto, že jest sám knězem před Bohem. Dále že úřady rozličné v církví zevnitřní od Krista ustanovené k tomu slouží, aby se dle účele církev řídila, slovu Božímu se vyučovalo a svátostmi přisluhovalo.
Řím. 5, l—2. Ospravedlněni jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista. Skrze něhož i přístup měli jsme vírou k milosti této, kterouž stojíme a chlubíme se nadějí slávy Boží.
1. Petra 2, 9—10. Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své. Kteříž jste někdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží; kteříž jste někdy byli nedošli milosrdenství, nyní pak jste došli milosrdenství.
Zjev. sv. Jana 1,6. Učinil nás krále a knězi Bohu a Otci svému; jemuž bud' sláva a moc na věky věků. Amen.
Efez. 4, 11—12. Onť dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné pak evangelisty, jiné pak pastýře a učitele: pro spořádání svatých k dílu služebnosti, pro vzdělání těla Kristova.
32. Co drží církev římská o manželství kněžském?
Jelikož stav nemanželský nad manželským jest světější, tedy jsou povinni knězi, aby v týž stav světější vstupovali, a takže od 11. století vůbec zapověděli papežové kněžím se ženiti.
33. Proč se tato zápověd od evangelíků zavrhuje?
Poněvadž nižádný papež nemá moci, zakazovati něco, což slovo Boží dovoluje zřejmě.
1. Tim. 3, 2—5. Musíť biskup býti bez úhony, jedné manželky muž, bedlivý, středmý, vážný, k hostem přívětivý, způsobný k učení; ne pijan vína, ne bitec, ani mrzkého zisku žádostivý, ale mírný, ne svárlivý, ne lakomec; kterýžby dům svůj dobře zpravoval, kterýžby dítky měl v poddanosti se vší poctivostí; nebo jestliže kdo domu svého zpravovati neumí, kterak o církev Páně pečovati bude?
1. Kor. 9, 5. Zdaliž nemáme moci, sestry ženy při sobě míti, jako i jiní apoštolé, i bratří Páně, i Petr?
1. Tim. 4, l—3. Duch pak světle praví, že v posledních časích odvrátí se někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských. V pokrytství lež mluvících, a cejchované majících svědomí své; zabraňnjících ženiti se, přikazujících zdržovati se od pokrmů, kteréž Bůh stvořil k užívání, s díkčiněním věřícím i těm, kteříž poznali pravdu.