Katechismus o učeních rozdílu církve evangelické a římsko-katolické
Úvod.
1. Jak se založila církev křesťanská?
Pán náš a Spasitel Ježíš Kristus, dokonav před 1800 lety vykoupení životem svým, utrpením, smrtí, zmrtvých vstáním a na nebe vstoupením, dal rozkaz apoštolům svým, aby zvěstovali Evangelium, a vylil Ducha svatého na učedlníky své, čímž působil v nich nový život víry, lásky a naděje. Takt' byla založena první církev. (Skutc. apošt. 2.)
2. Jak se zprvu rozšířila církev křesťanská?
Pán sprovázel Duchem svým svědectví učedlníků svých, a naplněny byly země: Palestina, Sýrie, malá Asie, Řecko, Itálie a Egypt, svatým Evangelium skrze kázání apoštolů, zvláště apoštola Pavla v prvním století.
3. Kdy se ukázaly první učení bludná v církvi křesťanské?
Již v první době některá vznikly učení bludná, proti nímž mnoho co bojovati měli apoštolově ve svých listech či epištolách; a čím více rostlo sv. Evangelium v pozdějším čase u Židův a pohanův, kalilo se učeni čisté mnohými bludy, ačkoli nedosáhly nižádné vážnosti všeobecné.
4. Jak se chovala církev křesťan ská proti tomu učení bludnému?
Církev, mající jakousi jednotu a pevnost častými sněmy a vynikající důstojností biskupů měst hlavních říše římské, byla větším dílem s to, aby učeni bludná zdrževší, překazila jich rozšiřování. Táto moc církevní ještě tímto se zmnožila, že se stalo křesťanství náboženstvím státním skrze císaře Konstantina.
5. Zůstali křesťané všickni spojeni v jednotě vnitřní a zevnitřní?
Povstaly již zprvu mnohé rozdíly, např. v Korintě (1. Kor. l, 11 ss.) však předce pozůstala ještě vnitřní jednota víry v částích hlavních podlé obsahu apoštolského vyznání víry, a též zevnitřní jednota až do 8. století, v němžto se biskup Římský a biskup Cařihradský, nabyvše co biskupové obou měst hlavních poznenáhla důstojnosti největší, hádali o vrchní vládu; čímž se posléz přihodilo, že se v jednotě zevnitřní rozpadla církev západní a východní.
6. Jaká byla tehdejší vnitřní povaha církve ve víře a učení?
Ačkoliv tím, že se stalo křesťanství náboženstvím státním, do něho mnoho vzneslo se smýšlení světského, množství přece osvícených učitelů církevních, navzdor všemu pronásledování, svědčilo o spasení v Kristu vírou smělou a živou. Než ale tato prvotní láska ohnivá a tato víra živá vždy více ubývala, a mnohá bludná učení a nadužívání poznenáhla počínaly dosahovati moci náramné a rozšiřování.
7. Kdy povstalo papežství Římské z biskupství Římského?
Již v 4. století snažil se biskup Římský dosíci větší nadvlády, kteráž v 8. století domem králů francouzských jsouc podporována, po rozloučení obou církví na západ byla uznána všeobecně. Panství papežské bez hranic rozšířilo se v. 11. a 12. století, a uskutečnilo se Řehořem VII. († 1085) a Innocencem III. († 1216) mocí největší. Od toho času nemohlo nikdá více papežství uvésti starou moc a nádheru.
8. V kterém čase usadilo se pevně nejvíce nadužívání v církvi římské, a dosáhlo platnosti církevní?
Od 11. až do 15. století, v němž bezčíselná učení bludná a nejhrubší nadužívání k tomu jen sloužily papežům, aby svou zvětšili moc a nádheru.
9. Kteříž to byli mužové, jenž témuž odporovali neřádu?
Ačkoliv nikdy, v době i nejtemnější, nescházelo mužů, čisté Evangelium zvěstovavších, byli to však zvláště Petr Valdus ve Francouzku († 1197), Jan Viklef v Anglicku († 1384) a Jan Hus v Čechách († 1415), jenž přesvědčili velkou část národa o bludných učeních a nadužívání církve Římské, ano veškerý národ český a německý žádal opravy v hlavě a údech na mnohých velkých všeobecných sněmích církevních.
10. Co se stalo bojovníkům pro pravdu?
Valdenští byli téměř docela vyhubeni ohněm a mečem, Viklef pronásledován a do klatby dán, Hus v Kostnici za živu upálen.
11. Byla pak docela potlačena pravda od papežů římských?
Nikoliv; Hospodin vzbudil muže věřící, jenž nyní opět vynesli čisté slovo Boží, a osvobodili pomocí Páně polovici křesťanstva západního od ustanovení lidských a ukrutenství papežů římských, uvedše takto křesťanstvo zase v původní čistotu svou, a založivše tudy reformací čili opravu církevní.
12. Kteříž to byli mužové?
Martin Luther, jenž, jsa ozbrojen slovem Božím v roku 1517. sadami svými 95. nejprvnější veřejně proti záhubě Církve vystoupil, a Filip Melanchton v Německu, pak Ulrich Zwingli a Jan Kalvín ve Švýcařích.
13. Bylo jich mnoho, jenž přistoupili k opravě církevní?
Ano. Všudy, i ve Francouzích, Španielsku, Nizozemích, Itálii nalezen veliký počet rozhodnutých přívrženců, zde však a větším dílem v Čechách a Německu hrozně pronásledovaných a potlačených. Nyní obnáší jich počet na 60 milionů jen v Evropě, kteříž byli založili zvláštní spolky církevní na základě písma svatého.
14. Proč slove tato církev evangelickou?
Protože, zavrhší všecky písmu odporná ustanovení lidská, vyznává čisté učení Evangelia, a pevně se drží písma svatého, jakožto jediného pramene pravdy Boží.
15. Proč se nazývá protestantskou?
Protože na sněmě říšském ve Spýru r. 1529. proti rozkazu císaře Karla, aby se papeži bez výminky podrobila, jakož i proti všem učením bludným a nadužívání církve římské, se na odpor postavila, a pak ještě proti všemu, což jest písmu svatému protivné, na odpor se postavuje, čili protestuje.
16. Proč se jmenuje církev římská katolickou?
Katolická slove obecná, a domnívá se, vyjmouc ostatní církve křesťanské, býti církví jedinou.
17. V čem vyslovila církev evangelická víru svou?
Ve svých spisech vyznávacích (symbolech); přede vším ve vyznání augsburském (augsburské konfesí), v Lutherovém a Heidelberském katechismu.
18. Kde nalézáme učení římsko-katolické vyslovené?
Zvláště v uzavřeních sněmu Tridentského, ve vyznání víry a v římském katechismu.
19. Nalézá se církev římská ještě nyní v takové zkáze, v kteréž byla za čas reformace?
Ona musela upotřebiti Evangelium, opět opravovatelmi na světlo vyvedené, k svému vlastnímu vyčištění, a tudíž hleděla opraviti množství nejhrubších bludných učení a nadužívání ve sněmu církevním Tridentském (1563).
20. Čeho jest zvláště litovati při církví katolické?
Že to, což jest v ní pravdy křesťanské, se nezvěstuje svobodněji a více k spasení duší, ale se mnohokráte zatemňuje učením bludným a nadužíváním hrubým.
21. Kteréž jest základní a jadrné učení církve evangelické, jímžto se rozeznává od římské?
Že slovo Boží jest jediné pravidlo víry a života našeho, že podlé slova téhož máme se jedině přidržeti Ježíše Krista, Pána našeho, a že bez skutků z milosti ospravedlněni a spaseni býváme pouze vírou v Něho samého.