Katechismus o učeních rozdílu církve evangelické a římsko-katolické
Katechismus o učeních rozdílu církve evangelické a římsko-katolické, s důkazy písma svatého
Katechismus o učeních rozdílu církve evangelické a římsko-katolické, s důkazy písma svatého.
V z d ě l á n
od mnoha duchovních krajské synody Duisburské.
Vydán od jednoty Wupperthálské pro rozšiřování vzdělavatelných kněh křesťanských.
PŘEDMLUVA.
Poněvadž katechismus od krajské synody Duisburské o učeních rozdílů církve evangelické a římskokatolické vydaný, nad očekávání rychle byl vyprodán; tedy synoda ze svého středu mnoha duchovním povolila, aby se tato knížka tiskem vydala. Pečlivě ji přehlednuvše, pokládají duchovní za vhodné, tento katechismus krátkou předmluvou doprovoditi.
Veliké účastenství, ježto učinila knížka tato, bylo nám znamením překvapujícím o tom, že ubývá vždy více lhostejnosti k věcem církevním, a přibývá zájmu k nejvyšším záležitostem života lidského a spasení duše. Přejeme sobě srdečně, aby i náš katechismus svaté šířil účastenství, aby poznenáhla úmysly ve svém kruhu k živé otázce a bažení po pravdě v slovu Božím obsažené, vzbuzoval; aby především dopomáhal křesťany evangelické ponaučovati, jaké jim čistěním nauky dáno požehnání, a jak jest zjevno, a jak jsou povinni, aby toto požehnání sobě vždy více přiosobovali, srdce své jemu otvírali, a je i sobě i svým zachovávali; přejeme posléze, aby tímto snad se nepostihoval duch, stranu druhou pohrdající, nýbrž, aby se množila pravda i láska, tak, by tímto hnutím blíže přikročila a se podporovala víra živá v Spasitele a Pána duší. Stane-li se to, jest spasitelná pře tato.
Byl to pravý ohled synody při vydání katechismu, a jest to náš pravý ohled, abychom tak věrně a svědomitě představili učení o rozdílech církve římsko-katolické, jako učení naší církve evangelické, a sice nikoli dlé osobního pojmu toho neb onoho bohoslovce, nikoli dlé vyobrazeni té neb oné knihy naučné, nýbrž dle obsahu knih vyznavačích (symbolických), v obou církvích pravidelní vážnost majících. Přehledli jsme jistě jednou pilně katechismus od sněmu církevního (synody) vydaný, a zvláště jsme se vynasnažili, abychom výrazy tak pojali, by ani zdánlivé nepozůstávalo příčiny k nějakému odporu. Což jednotlivci z našich katolických bratři proti tomu pozorovali, aneb ještě pozorují, nemá žádného másti.
Knížečka ta byla od rozličných stran přetřásána. Divno! V době novější vyšlo množství spisův od duchovních evangelických o témž předmětu, mezi nimi i docela prostonárodních, jichžto se, ačkoli tak zjevně a jasně přednášejí, jako náš katechismus, toho učení o rozdílech, dle našeho vědomí, nikoli nedotýkalo. Proč nyní tak mnoho křiku? Nemají snad duchovní evangeličtí též právo, aby vyobrazili toto učení o rozdílech? Aneb má vůbec býti lhostejné, mrtvé mlčení o takovém předmětu důležitém, jako jest týž spomenutý? Církev římsko-katolická má za to, že církev naše bloudí, a věru ani toho netaji. Nemůže-li církvi evangelické jinak než nejvýš v hod přijiti, pakli se jí vyjeví a dokáží tyto bludy udané, a nemůže-li se naše církev témuž katolíku velikou upřímností zavděčiti, klerýžby, bude-li jen moci, nesrovnalost učení evangelického s písmem svatým najevo přivedl? Nemáli-to pak i na druhé straně upřímným katolíkům, dokazujícím, že učení církve jejich z čistého pramene zjevení Božího jest čerpáno, býti v hod, naproti tomu slyšeti příčiny evangelíku, aby je mohli, jestliby nepravé byly, zamítnouti?
Předhazuje se našemu katechismu, že ruší pokoj obou vyznání a vyluzuje nesvornost v rodinách. Tato předhůzka jest nespravedlivá. Kdo to však byl, lze nám tázati, kterýž kalil vodu svornosti? Odpověď na tuto otázku nemůže býti tomu věru pochybná, kterýž očima otevřenýma na zad se ohlédne. K tomu jest prost náš katechismus zpurnosti proti našim bratřím katolickým. Jsme sobě mnohem více Boží milosti vědomi, že naše bratry katolické ctíme a milujeme, a že, ač pevně se držíme naší drahé církve evangelické, nikterak nechceme kacéřovati a zatracovali naše spolukřesťany církve římsko-katolické. Pokládá-li se ale to za hádání zlostné, pakli vykládáme rozdíly obou vyznání, a naše důvody za pravé písmo učení evangelického, jakož i nesrovnanlivost mnoha učení římsko-katolických se slovem Božím; tedy v tom jen obmezenost a nespravedlnost, jižto máme co litovati, spatřujeme. (V česko-slovanské literatuře nápodobně se nachází nemálo-spisů proti církví evangelické tištěných, zejména od svatojánského dědictví v Praze vydaných. Poznamenání překladatelovo). Že však i křesťané evangeličtí si stěžují proti vydání toho katechismu, zakládá se větším dílem to mínění na lhostejnosti, na nedbalosti daleko rozšířené o božskou pravdu, na neráznosti opravdu ne evangelické a na tom, že neumíme oceňovati drahý poklad čistého slova Božího.
Nám dobře známo, že větší část našeho lidu neví, v čem záleží rozdíl obou vyznání, a tím méně s to není, aby učení evangelické proti římsko-katolickému písmem svatým dokázali. Tato nevědomost jest zlá; jí má odpomoci naše knížka, aby náš lid evangelický věděl, proč není římským katolíkem, proč je evangelíkem, aby byl posilněn a otužen zřetelným poznáním učení evangelického, k tomu, by mohl se pevně přidržeti drahé víry, pro kterouž naší otcové rádi krev a statek obětovali, ano pevně se té viry chopili, kteráž tolika dává v životě i v smrti pravou útěchu, sílu, pokoj a naději života věcného. Napomínáme naše evangelické spoluvěřící, aby klenot od opravovatelů či reformátorů Boží pomoci draze vydobytý, nezahazovali lehkomyslně; těmto bychom pomáhali, by proti rozličnému pokušení byli chráněni. Pakliby jeden neb druhý katolík měl býti upozorněn tímto na rozdíl mezi přídavkami písmu odpornými, přídavkami lidskými velice uvažitelnými, tedy nelze nám tomu brániti, a chceme se mnohem více z toho radovati. Přejeme ale církvi katolické, jakož i naší, z celého srdce, aby při ní byl velký zástup věrných pastýřů, zvěstujících živě a mocně slovo života z písmu a cvičících se v kázni ducha podlé slov a obcován; bez přijímání osob, tak aby spíše dobu se přiblížila, v kteréžby se skrze evangelium pokoje všecka vyznání ve víře a lásce sjednotila. Konečně osvědčujeme jednomyslně, že opominouce na nejvýš každého hnutí záští a zatracování proti jiným vyznáním, chceme věrně se přidržovati naší církve evangelické celým srdcem až do smrti.
A tak vyjdi knížko do světa, a vykonej, k čemuž tě posílá Hospodin, jenž ji hojně žehnati ráčiž na mnoha duších k oslavení jména Svého, království Svého, svatého evangelium Svého!
Psáno dne 11 Prosince 1843.